Mě potěšilo to, že jsem v úterý cestou z Drážďan na objížďce okolo Slaného, nesrazil srnku, která mi skočila pod auto. Vyběhla mi z lesa hodně blízko před auto, dupnul jsem na brzdu a zároveň strhnul volant doleva, do jejího protipohybu (běžela zleva doprava). Jenže jak ta srnka skočila do silnice a uviděla mě, lekla se a vší silou chtěla zabrat a utéct, ale silnice byla mokrá, tak jí to uklouzlo a natáhla se jak široká tak dlouhá přes silnici. Mě v tu chvíli nezbylo než brzdit i očima, kamarádka co seděla na sedadle spolujezdce vřeštěla jak siréna (dosud jsem tohle slyšel jenom v televizi, v hororech

). Nebudu to protahovat, ubrzdil jsem to o chlup, když jsem u ní zastavil, byla před autem tak blízko, že už jsem jí z místa řidiče vůbec neviděl. Pak jsme jí viděli, až jak od auta utíká smerem doprava do lesa. Mě se ulevilo, i když v té chvíli jsem kupodivu nemyslel na možné poškožení auta, hlavou mi akorát blesklo - "kurva, já jí nechci zabít". Kamarád co seděl vzadu mě nabádal, ať si auto přece jenom zkontroluju, jestli jsem jí nesrazil (možná jsem se jí lehce dotknul), ale na autě žádné stopy nebyly, ani otřená špína, takže myslím, že to bylo sice těsné, ale v pohodě. Takže to mě potěšilo
