Příspěvek
od kPetr » 08.07.2020 02:23
Koronavirus napsal mnoho tragédií, které přímo s tímto virem zdánlivě nesouvisí. Mám velmi mladého kolegu, se kterým pracuji a je tak nějak jako můj vnuk, mám ho opravdu rád. Někdy před 3 týdny mu zemřel dědeček. Děda dostal začátkem března mrtvici, no a od té doby ho téměř 3 měsíce nikdo neviděl, protože návštěvy díky Covidu nebyly povoleny. Za nějaký čas po zákroku byl přeložen na oddělení LDN, tam si stěžovali, že nespolupracuje a odmítá cvičit. Nechápu, čemu se divili, být na jeho místě, rezignoval bych taky. Mám už taky nějaký ten pátek za sebou a vůbec si nedovedu představit, že by mě někdo někam zavřel a nikdo z blízkých by za mnou po dlouhé týdny nepřišel.
Když začlo po téměř 3 měsících ono "rozvolňování" a konečně byla povolena návštěva babičce, děda dostal následující den ráno infarkt a byl převezen na JIP. Jakmile se to můj mladý kolega telefonem dozvěděl, utěšoval jsem ho a říkám mu "..odvezu tě domů a na nic nečekej, běž za dědou, vem ho za ruku a mluv na něj...". Bohužel, tu možnost mu nikdo nedal, protože návštěvy nebyly povoleny jak se psalo ve sdělovacích prostředcích, ale ve zdejší nemocnici to "rozvolnění" bylo tak, že povolena byla návštěva pouze jedné osobě za den a po dobu max. 30 minut". O výjimce měl pravomoc rozhodnout ošetřující personál, hlavně primář příslušného oddělení. Z rodiny dědu viděli pouze dva lidé, následující den ráno zemřel. Můj mladý kolega to nesl velmi těžce, dědu měl moc rád a nikdo ani jemu, ani dalším členům rodiny tu možnost se s dědou rozloučit nedal. Přitom vážený pan primář musel vědět, že v jeho věku a jeho stavu je velká pravděpodobnost, že to nepřežije.
Stát se něco podobného v mé rodině, tak bych panu primáři řekl, že jako lékař je možná dobrej, ale jako člověk stojí úplně za ho*no a měl by jít dělat raději něco jiného. A to samé dle mého názoru platí i o oddělení LDN, protože jsem skálopevně přesvědčen že když se chce, tak jde všechno. Byť s nějakými opatřeními, ale vše se dá. Jenomže pro tamní zdravotnický personál to jsou jenom pacienti, ovšem soucit a ta lidská stránka díky Covidu je jim naprosto cizí. Kdo jiný než lékař by měl vědět, že v podobných případech je pro uzdravení důležitá také hlavně psychická podpora a nikoliv jenom jejich léky.
To je prostě vláda odborníků.
Pán má fb profil kde se hodně rozepisuje (má skupinu)...to mě říkal, protože já ani polovička fb nemáme. 
